Rudý malíř

Pokud jsou kolem Tebe stíny, nezoufej. Znamená to, že je nablízku světlo. Toto přísloví nepomohlo stovkám obětí ze Srdevurska, jejichž krev se stala barvou pro malíře, o němž bude dnešní článek.
Náš reportér se vydal do srdevurské národní knihovny, aby získal nějaké informace o Corneliu Talbotovi. Díky bohu, byli Srdevuři příjemnější a otevřenější, než v Lonsku. Vlídně si o něm s námi ředitel knihovny popovídal.
Reportér: "Dobrý den, pane řediteli. Můžete mi povědět něco o Corneliu Talbotovi?"
Ředitel: "Jistě. Cornelius se narodil do chudé rodiny žijící v Kórisálásu. Jeho otec byl učitel a matka se starala o domácnost. Měl staršího bratra a tři mladší sestry. Se sourozenci chodili po městě a žebrali o peníze. Cornelius brzy zjistil, že má nadání pro malbu. Vydělával si peníze kreslením bohatých měšťanů uhlem na usušené slupky od mouzastí."
Reportér: "To muselo být hodně těžké, že ano?"
Ředitel: "Ano, je to, jako kdybyste se pokoušeli malovat na kus slupky od pomeranče. Když mu bylo 12 let, jeho matka zemřela a tak museli se sourozenci zastávat více práce. Jednoho dne seděl Cronelius na chodníku a kručelo mu v břiše. Již třetí den nic nejedl, svůj příděl jídla dal sestrám. Tvář propadlou, velké kruhy pod očima. Najednou mu padl do klína jeden z jeho obrazů. Nad ním se skláněli tři muži. Ti ho přesvědčili, že si vydělá peníze pro svou rodinu, když jim bude malovat obrazy."

Reportér: "To zní hodně morbidně. Jak to bylo dál?"
Ředitel: "Neměl jinou možnost. Jako druhý nejstarší byl zodpovědný za ostatní. A navíc, zprvu nevěděl, co je to za druh barvy. Ale šlo mu to a vydělával si slušné peníze. Upíři pro něj získávali krev a kůži a postupem času se stali přáteli. Když byla jeho rodina zabezpečena, nabídli mu, aby odešel s nimi. Po dlouhém přemlouvání svolil."
Reportér: "A kolik mu v té době bylo?"
Ředitel: "Asi šestnáct. Prohlédl, co je to za barvu a plátno, a věřte nebo ne, zalíbilo se mu to. Začal pomocí upírů unášet dívky a ženy, aby je z jejich vlastní krve zvěčnil. Příšerné, že?"
Reportér: "To ano. Jak to skončilo?"
Ředitel: "Jejich sídlo vypálili a upíry zabili pomocí kůlů."
Reportér: "Kdo?"
Ředitel: "Měšťané."
Reportér: "A co Cornelius?"
Ředitel: "Toho upálili na hranici. Nic zvláštního pro Srdevury."
Reportér: "A co jeho obrazy?"
Ředitel: "Jsou v Muzeu Zla v Elpii."
Reportér: "Slyšel jsem, že jeho obrazy nedávno znovu jakoby ožily. Že je ta krev znovu čerstvá."
Ředitel: "Tak už se to povídá i u vás? Ajaj, tak na tom asi něco bude, když o tom ví i ten největší bulvár v Ketrinii. Ano, je na tom něco pravdy. Ale nikdo neví, co to mohlo způsobit."
Reportér: "Všiml jste si, že se to stalo vícekrát?"
Ředitel: "Co tím myslíte?"
Reportér: "Že se jakoby...jakoby duchové vrátili zpátky na zem."
Ředitel: "Myslíte případ Smutné dámy z Lonska a Aikhuna? Ne, podle mě je to skupina dětí, která si z nás všech dělá blázny. Tímto bych se opravdu nezabýval."
Reportér: "Děkuji za váš názor. Rád jsem vás poznal."
Ředitel: "Bylo mi potěšením, snad se ještě někdy uvidíme."