Pravdivý Příběh!

Ze čtenářských ohlasů: "Dobrý den, drahá redakce Proříznuté Huby, píše váš mladý fanoušek.

Jste můj nejoblíbenější časopis a čtu ho pravidelně, protože jsem hrozně nadšená z každého vaše článku. Vaše tvorba je prostě božská a zábavná, jste už od prvního čísla moje srdcovka. Píšete skvěle. A nová série, která teď vychází, je úplně nejlepší. Samozřejmě mám na mysli novou řadu článků- Nože Ketrinie! A právě kvůli nim se ptám, pověsti jsou skvělé, ale nebyl by tu nějaký současný příběh? Totiž, najít něco aktuálního, a hodně zajímavého, co se tajně může týkat nás všech by bylo vážně vzrušující. Uděláte to pro mne? :3

Za vyslechnutí i celý časopis moc děkuje- Teresi Mayes, studentka Jehlic, Arteina" 

Čtenářku zdravíme a její přání tedy plníme. Taková pochvala vždy potěší. A jsme rádi, že mladé vzděláváme našimi články. Tady je tedy další z nich. 

Pohodlně se usaďte a užijte si článku, tentokrát u příběhu současného, pravdivého... a neuvěřitelně odstrašujícího případu špatného člověka, který ničí životy druhých. Aby vás ale u toho někdo nepodříznul pod krkem... 

Trevis Z Nietworku 

Celým titulem jsem "Trevis" z Nietworku, pro všechny je to však ale jen Trevis. Případně Trevis, Noční Můra, Trevis Lovkyně, Trevis Stín, Trevis Smrt. Říkejte jí, jak jenom chcete, ale pod Trevis tuto ženu pozná každý. Její jméno se stalo legendou, nad kterou se třesou i nejdrsnější bojovníci. A mají proč.  

Začalo to v malé vesnici, někde zalezlé v Nietworku. Bylo jedno dítě. Dítě, které bylo jiné než ostatní. Na rozdíl od ostatních umělo činnost pro tuto zemi velmi netradiční- nikoliv vyrábět, šperky, nic pro něj, ono milovalo lovit. Na rozdíl od ostatních nebylo na nic z jejich krásné země. Na rozdíl od ostatních dětí prý nemělo žádné kladné city. A to dítě se stalo postrachem. 

Mladé děvče jménem "Trevis" - v překladu "Síla", bylo už od začátku nebezpečné a agresivní, zároveň ale neuvěřitelně silné, inteligentní a schopné naprosto všeho. Její schopností byl lov. I když jí to bylo zakazováno, temná postava vždy vkročila do lesů se zbraněmi. A brzy se nacházely jen mrtvoly zvířat, které pobyla. Na lov to byl dokonalý talent. Jenže na ostatní ne. Ničila všechny. Vše obětovala jen pro sebe, na nikom jí nezáležela. Byla zlá. A nic ji nedokázalo změnit. Snahy všech byly marných. Zkažená duše se nenechala změnit. Mnoho lidí jí zkoušelo přejít pod kůži, nicméně ke všem byla chladná a o této budoucí vražedkyni bylo vždy známé, že nedůvěřuje nikomu a ničemu. Je znám případ, kdy v šesti letech svého života shodila dokonce spolužáka ze skály. Mladík to přežil, takže nebyla nikterak závažně potrestáno, ale pro mladého Mikase to byl hrozivý zážitek. A Trevis byla ještě naštvanější, že dostala zaracha lovu. Tak léta pokračovala. 

Jednoho dne byla ve vesnici, kde žila, pořádána obrovská veselice. Jaký to slavný den- do královského lesa přijeli vojáci, nejlepší z králových lovců, aby nalovili pro tehdejšího Nietworksého krále Bulrumuse třetího. Když však přijeli vojáci do vesnice, s povozem plným čerstvého masa, bylo jich o jednoho méně, než kolik jich mělo přijet. Na slova proč odpověděl jeden z nich jasně- 

"Jeli jsme tehdy lesem, když jsme narazili na podivnou lesní ženu, nebo prostě jen osobu, co se tam potulovala. Já to nepoznal. Nejprve jsme si jí nevšímali, je to jen další dívka, říkali jsme si, ale pak jsme užasli. Pamatuji si ten údiv celé jednotky, špičkových vojáků specializovaných na lov. Překoná nás nějaké zelenovlasé děvče z vesnice! Ale ona to dokázala. Vzala do rukou luk a lovila tak úžasně, jak ještě nikdy nikdo před ní. Byla v tom úžasná, nejlepší. Mezi stromy se jí nevyhnulo nic, zvířata se jí nedokázala bránit, vždy je trpělivě sledovala a pak nemilosrdně zabila. Jedno skolila i holýma rukama. Byla krutá a nikdo jí neutekl. Nakonec jsme kolem sebe napočítali přesně padesát skolených zvířat.

Jednoho našeho kolegu jsme za ní poslali. Takový talent jsme si nechtěli nechat ujít. Byla to povinnost. Nabízeli jsme jí, zda půjde k nám. Kolega k ní přišel- a zdálo se mi, že z ní snad má strach. Divně se třásl po celý jejich rozhovor. Chvíli s ním mluvila a pak se zvláštně podívala na nás. Netušili jsme co se děje- jenže poté mu se burácivým smíchem podřízla hrdlo. 

Pochopil jsem, že se jedná o smích nakažený, měla v sobě divnou temnou magii. Zkusili jsme po ní vystřelit, jeden po druhém. Marně. Utíkala nám s jeho tělem na rameni. Pak jsme se po domluvě vzdálili- jídlo pro krále bylo důležitější. Já ale nic nevzal. Viděl jsem ji. Rozřízla mu tělo, vyndala srdce a to pozřela. Přitom říkala podivné zaříkání- znělo to určitě jako temná magie. A poté? Pak se stalo něco příšerného- divně zazářila. Kouzlo jsem poznal, obyčejné kouzlo temné magie, vyvolá se tím magický temný kůň, ale zabila kvůli tomu člověka? Za to to nemůže nikomu stát. Pak jsem ale musel sem, ale na tu divnou žínku nezapomenu nikdy." 

Tak vyprávěl voják. Ale oslavy ho nakonec rozesmály, dostaly z něj starosti, a všichni zapomněli na vůz s masem naloveným čerstvě pro královský dvůr, i na jednu rodinu, co tehdy nepřišla na oslavy... 

Poté vojáci vyrazili s vozem do hradu. Slavné to byly dny- dokud vůz nebyl odhalen. Maso se mělo jít péci, to ale nikdo nedokázal. 

Místo masa zde ležela jen mrtvá těla lidí, jež kdysi byli rodinou Trevis. A nejen ta. Ještě další podezřelá zmizení z okolí za roky jejího mladí i krvavý nápis "Trevis" a malý vzkaz. 

Ta tak i meg hvis du kan! Din Trevis- Chyť mne, jestli můžeš. Tvoje Trevis. Král to vzal v dobrém, ale ne lidé vesnici. Ta šílená žena vyvraždila svou vlastní rodinou a nyní chce ničit celou zem. 

A tak začalo období nejtemnější legendy. Legendy dívky lovkyně. Dívky ničitelky všeho dobrého. Vyznačovala se údajně vysokou postavou, zelenými vlasy divně svázanými, a jedovatýma zelenýma očima. Oblečení měla lovecké s barevným šátkem, který si nikdy nesundavala. Postavou byla vskutku úchvatná, zlo z ní ale přímo dýchalo přímo na vás. Pokud jste setkání s ní přežili... 

Po lesích pobíhala a brzy si stvořila partu mladých vrahů, kteří jí pomáhali. Jen ty nejhorší, nejzkaženější duše mohly společně s ní lovit. Zvířata, ale i lidi. Její lovy se staly legendou. Přepadala osamělé vozy, ale i důležité lidi a armády. Drancovala vesnice a šířila smrt. A její lidé s nimi, nikdo ale nebyl tak krutý, bezcitný, ale i dobrý lovec, jako ona. Miliony lidí ji zkoušely chytit, byla nepřítelem všech dobrých, všech co chtěli žít jejich života v míru. Ale snahy všech, co ji zkoušeli dostat, nechávala za sebou v podobě zkrvavených těl a zničených duší. Dokonce dokázala pro "jistotu" že vše dopadne "dobře" zabíjet i vlastní lidi. 

Je to ale už rok, kdy Trevis jako kdyby zmizela. Je to ale nejspíše jen začátek. Hledána je stále, všichni totiž ví, že pokud jí nechají volnou ruku, tak zničí vše co jí bude stát v cestě za jejími cíly. Skrývá se však úžasně. Spousta hospodských ožralů tvrdí, že ji prý viděli či s ní dokonce mluvili, ale mají takovou úctu, že nikdo si netroufá tvrdit, že ji zabil. Co má v plánu tento génius zločinu a lovu, to je neznámé. Ale nic dobrého to být nemůže.

Pokud ji uvidíte, znamená to jediné. Zkáza je zpět. 

Každopádně, náš názor je jasný.

Trevis nedokáže jen tak umřít, dokud se nenajde soupeř jí hodný. 

Trevis se vždy vrátí.

Trevis Z Nietworku, ta nebezpečná Trevis stále ŽIJE. 

Otázkou je jen, kde nyní je. Kde se skrývá, připravená ničit a zabíjet...

-Ale dost stresu. Příjemný den vám přeje redakce vašeho časopisu Prořízlá huba