Medailonky Arteina

O Arteině

Arteina je malá vesnice vystavěná na několika prastarých magických zřídlech a je skrz vodu, zemi, vzduch i oheň protkaná proudy magie. Později zde byla vystavěna škola čar a kouzel Jehlice a Arteina byla předělána na zázemí ryze pro studenty místní školy. Kvůli svému neobyčejnému postavení byla vesnice několikrát atakována zlými silami snažícími se získat onu neobyčejnou moc skrývající se všude kolem. O těchto událostech hovoříme jako o první, druhé a třetí arteinské válce.

První arteinská válka

De facto se jedná o jedinou bitvu, která však nastartovala sérii dalších ne zrovna příjemných událostí. Kvůli údajné bráně do pekel nacházející se na jižním cípu kraje se vzbouřilo několik místních čarodějů a čarodějek, kteří ono místo navštívili a "pochopili smysl bytí", a rozpoutali puč ve snaze převzít vedení školy, vypustit vytosti zla z pekelné brány a nastolit vládu pekel. Hlavní antagonisté bitvy byli tři – Veronika, Cissy a Mireen. Při bitvě zahynulo spoustu studentů a učitelů včetně tehdejší ředitelky Sunii. Cissy a Mireen zahynuli, avšak Veronika dostala druhou šanci na život, kterého se chopila s vervou a odjela jako dobrovolník do stále zničeného Deltackého kraje.

Druhá arteinská válka

Druhou, rozsáhlejší válku svedla Arteina o několik let později. V nově vzniklém třináctém kraji Fantazie se zrodila teroristická skupina, která si říkala Společenstvo krve. Pod vedením ženy jménem Killian, jež měla kouzelné schopnosti spojené s ovládáním hemoglobinu, rozpoutali teroristické peklo po celé Fantazii. Finální střet se odehrál právě v Arteině a skončil vítězstvím strany dobra, byť s nemalými ztrátami.

Třetí arteinská válka

Třetí a poslední střet dobra se zlem se odehrál na celosvětové úrovni. Nešikovná konstelace hvězd umožnila neklidným duším na okamžik proniknout do světa živých a už tam zůstaly. Hybatelé dějin byli tři – nemrtvý pirát, zahořklý džin a ukrutná válečnice. Společně vyhledávali duše navrácené do našeho světa znovu přivést k posmrtnému životu a pomstít se lidem, kvůli kterým trpěli. Finální bitva se konala jak jinak než v Arteině. Díky oběti jednoho ze studentů se otevřela skulina spojující svět živých a mrtvých na malou chvíli znovu a duchové tak mohli být zahnáni tam, kam patří. Tehdejší ředitel školy se zachoval jako zbabělec a pokusil se portálem uprchnout – boží mlýny však mlely neobyčejně rychle a on byl na místě roztrhán.

MÍSTA V ARTEINĚ

Krámek Starého Vlka

Přes rok pracoval bělovlasý trpaslík na renovaci starého obchodu, který zbyl v Arteině po zavražděném kupci Augustovi. Od jeho smrti zůstal prostor bývalého ochodu nevyužit. Teď se obchod leskne novotou a voní kůží z obalů učebnic. Ač jsou trpaslíci známí spíše svou bojovností, Starý Vlk je neobyčejně pracovitý. Je malé, typicky trpaslické zakulacené postavy s dlouhými bílými vousy spletené do dvou copánků. Malá očka téměř mizí pod hustým obočím. Přes ústa se mu táhne jizva, ale ještě nikdy nikomu nepověděl, co nebo kdo mu onu jizvu způsobil. Obvykle má dobrou náladu a rád si popovídá se svými zákazníky. Má burácivý hlas a trpaslický přízvuk.

Fertin les

Arteinu ze všech stran obepíná Fertin les. Místy je řídký, jinde hustý a temný, někde jsou listnaté a někde zase jehličnaté stromy. V korunách stromů i mezi vysokou trávou žijí nejrůznější tvorové, v noci tu poletují světlušky a ve dne tu se dá tu a tam zahlédnout třeba zlatou laň nebo lišky tak rudé, že kdyby byly potřísněné krví, nikdo by to nepoznal.

Jednorožčí jezero

Fertin les na jednom místě ustupuje v malou mýtinku a před zraky návštěvníků, kteří se rozhodnou sem zavítat, se objevuje kouzelné jezero rozdělující les a vysoké skály. Teče do něj malý potůček ze skal s vždy svěží a čerstvou vodou. V létě je skvělou volbou pro ovlažení, v zimě bývá oblíbenou lokalitou bruslařů. Ale nejen studenti krátící si dlouhou chvíli tu najdou útočiště. Tomuhle jezeru se neříká jednorožčí jen tak pro nic za nic.

Vetuniuská jízdárna

Vetuniuská – slovo složené z překladu "starý posel" vetus nuntius, je jedna z nejstarších dochovaných budov v Arteině, ta první je samozřejmě škola. Sem si studenti a obyvatelé Arteiny odkládají koně, protože jízdárna je na noc dobře zabezpečená. Kromě starého muže, který přichází každý večer a každé ráno, aby se přesvědčil, že je vše v pořádku, však jízdárna neoplývá žádným personálem. Proto se každý musí postarat o svého miláčka sám. Zároveň se tu ale odehrávají i milostné schůzky občas se zde odehrávají dramatické závody.

Trosky Kadagranské tvrze

Už z daleka nepůsobí tak hrozivě jako kdysi – ta slavná, majestátní tvrz, ve které žilo mocné zlo první arteinské války. Ale to bylo před mnoha lety poraženo a tvrz zničena. I když temná magie postupně toto místo opouští, stále je tu silně cítit. Ne nosem, je ve vzduchu a zmocňuje se lidského nitra. Trosky jsou plně přístupny každému, kdo sem zavítá. Zvířata, ptáci, rostliny i studenti.

Wirrintské skály

Vypínají se nad mraky a neustále dokazují, že jsou nebezpečné a nepředvídatelné. Jsou z velké části přístupné, ať už cestou po hřebenech jednotlivých skal, tak i neoznačená místa. Ale všude platí vstup na vlastní nebezpečí, neboť skály mají vlastní hlavu, a pokud se rozhněvají, lehce dokáží nezvaného návštěvníka zavalit kamenem, seslat na vichřici či nechat zamotat jeho hlavu a donutí ho ztratit se v jejich ostrých kamenných pařátech.

Astřina jeskyně

Ve skalách se zrodil malý potůček. Vytryskuje ve skulince, které by se s trochou štěstí dalo říkat větší jeskyně. Potůček potom stéká dolů do jezera a vyživuje ho svou svěží a čerstvou vodou. Jméno získala tato jeskyně podle čarodějnice Astry, jež se tu skrývala
před zákonem. Její duch, který nenabyl svobody, se tu může zjevit, aby návštěvníkům znepříjemnil život.

Dračí náměstí

Pokud se člověk cestičkou ze školy vydá rovně, po pár minutách chůze rozkošnou pěšinkou dorazí na neveliké náměstí
s kašnou uprostřed. Když se rozhlédne, uvidí nejen okouzlující domy jakoby vytrhnuté z minulosti, ale i tři podniky na první pohled odlišné. Hospůdku U Zlaté podkůvky, bar Kulový blesk a kavárnu Buřina, kterou studenti často familiárně nazývají Buřinka. Krom toho vidí
i několik laviček pod stromy, které působí velice romanticky. Skvělé místo na setkání přátel.

Duhový kopec

Dříve obyčejný "Arteinský kopec" se stal bojištěm dvou mocných kouzelníků – čaroděje z Warmarchu a elfky Dasyry. Jejich střet skončil smrtí obou účastníků, ale bouřková a sluneční magie, kterou ovládali, se rozptýlila a vytvořila nad kopcem nikdy nekončící polární záři. Proto byl také přejmenován. I dnes poskytuje krásný výhled na nebe. Místo akorát stvořené pro příjemný piknik
s kamarády.

Dressmess

Půvabný krámek kus od Belisamu, zaměstnávající studenty, obsahuje všemožné oblečení. Každý tu může najít to, co potřebuje, nebo si zkrátka vybrat z nabídky. Místo zároveň slouží jako ideální místo pro srazy, zábavu a seznamování. Nejvíce si to ale stejně užijí milovníci módy.

Zapomenutá stezka

Dávnou minulost už připomíná jen pár starých rozbitých kolejí ukrývajících se pod větvemi lesa, který je v tomto místě opravdu hustý. Dříve to byla významná kupecká stezka pro vlaky převážející zboží z Deviantu do Belisamu, vedoucí právě přes Arteinu. Dnes, při modernějších postupech v dopravě, zůstala stezka opuštěná.

O škole, lidech a jejich historii

JEHLICE

Škola kouzel Jehlice byla založena roku 1635 a pojmenována podle tehdejšího správce Shemillského kraje Simona z Jehlic. Za pár let byla ke škole, ležící na odlehlém místě v lesích a propojenou se světem jen úzkou lesní pěšinou, přistavěna vesnice se vším, co by mohli studenti potřebovat. Mnoho učenců tehdy spekulovalo, proč byla instituce jako škola postavena právě na tomto místě. Odpověď se nabízí sama – okolí Arteiny i ona samotná je protkaná skrz naskrz kouzly, které stářím svých zřídel sahají dál, než si může sebestarší kmet pamatovat.

Koleje

Jsou celkem čtyři:

Cerrea – zde se sdružují převážně studenti ovládající bílou magii či vykazují náznaky toho, že jejich magie směřuje k světlé straně. Student mohou relaxovat a učit se v místnosti, ke které mají přístup jen oni. Pro Cerreu je to pokoj provoněný kávou.

Migorra – opak Cerrey. V této koleji jsou pospolu nashromáždění všichni, kteří odmítli nepsané konvence dobra
a zlákala je temná strana. Vedení této koleje je kvůli nátuře jejích studentů nejtěžší, proto bylo svěřeno do rukou nejmocnější ženy v Arteině, která je silná jak schopnostmi, tak osobností. Také proto, aby ze sebe potřebnou energii dostali, mají jako jediní možnost využít podzemní jezero ke koupeli.

Levie – kolej se zaměřením na vše spojené s přírodou. To znamená léčivé byliny i jedy, pěstování plodin, léčitelství, přírodozpyt, ochrana životního prostředí a tak dále. Tato kolej má jako jediná přístup do školního skleníku.

Nivor – poslední a nejmladší kolej vznikla po tom, co v první arteinské bitvě zemřela velmi nadaná studentka Nivoriana a byla navrácena zpět do posmrtného života jako duch. Nivor je zaměřen hlavně na technické typy studentů, často i studenty bez magie. K jejich hlavním předmětům patří robotika a jejich kolejní místnost jim umožňuje četbu knih a poslech hudby.

Knihovna

Knihovna v Jehlicích je pro mnoho lidí velkou záhadou, protože jen knihovník ví, jak se v ní orientovat. Ten je ale velmi často ve špatné náladě (bodejť by ne, je mu už přes tři sta dvacet šest let)
a jen málokdy poradí s výběrem vhodné četby. Rozsáhlý komplex místností zaplněný knihami obsahuje svazky z mnoha světů, kouzelných i nekouzelných, stále je však na poměry Fantazie docela skromná.

Katakomby

Na to, jak je Arteina malá, je protkána poměrně hustou sítí podzemních chodeb se čtyřmi kruhovými a dvěma čtvercovými místnostmi. V té západní se každoročně pořádá vánoční a závěrečný ples. Východní místnost je již dlouhou dobu prázdná a opuštěná. Chodbami se dá dostat do dvou dalších velkých měst, do Belisamu
a Deviantu. Do podzemí se dá vejít téměř kdekoliv – z prázdné kašny na náměstí, Vetuniuské jízdárny, z hor, od jezera. Hlavní vchod do podzemí je však v Jehlicích, kde každého návštěvníka uvítají mohutné železné dveře, vždy trochu pootevřené. Jde z nich cítit chlad a plíseň katakomb, ale i nádech dobrodružství, které návštěva podzemí skrývá.