Dívej se a najdeš. Přemýšlej a zjistíš. Poslouchej a poznáš. - Slova prorokovi
Arbihetlisoq
Vítejte v Arbihetlisu! Arbihetlisoq - čteno arbielisouk - je jednou z největších zemí Kterinii a dočista největší v Rivilumu.
V této (a celkově na Rivilumu) panuje spíše teplejší podnebí a střídá se tu pět ročních období. Jikora, nebe se zbraví do růžova, nastává období úrody, znovuzrození a probíhají svátky barev, života a radosti. Čokoládový vodopád teče nejrychleji ze všech období. Druhé, Nikora, je specifické opětovným návratem modrého nebe a dlouhých nocí. Mohou trvat až 16 hodin, stabilní stav světla a tmy nastává až při "Dennovratu", který je jednou z největších slavností na Rivilumu. Nikora je jedním ze studenějších období, vodopád je lehce oslaben. Třetí z období je Rakora. To jest nejteplejší období ze všech. Nebe získává naoranžovělou barvu, zůstává však modré. Naopak Biškorské lesy jsou mnohem vlhčí a tak vodopád získává trochu zpět na ztracené síle. Při čtvrtém období, Hekoře, získává nebe teplou, oranžovou barvu. Stromy, tráva, květiny, zhnědnou a vodopád velmi ztratí na své síle. Tomuto období se říká "smutné" a slaví se svátky odpuštění. Teplota den po dni klesá a když už je mráz, nastává období Chke - kora, při kterém nebesa pokryje zlatavý obal (po celou dobu Chke - kory se obloha začíná zabarvovat do růžova). V této fázi nastává všudyplná únava a když je celé nebe obaleno, všichni tvorové usnou. Někteří se již neprobudí - neumírá se v průběhu roku, stařešinové umírají až při Chke - koře - avšak mladí (pokud nejsou vážně nemocní) se nemají čeho bát. Toto je nejúžasnější období ze všech, říká se mu také Očista a je opředeno spoustu tajemstvími. Vodopád absolutně utichá a s ním i vše živé. Když se všichni tvorové probudí, je konec pátého období a opět nastává Jikora.
V Arbihetlisoqu neznají zpívané písně a tak je jejich hudba pouze instrumentální, včetně hymny, která má popisovat roční období. Zrození, ztráta naděje, povstání z popela, smíření, věčný spánek a znovuzrození. Jejich kultura je lehce japonské nátury, především kvůli architektuře.
Jakožto největší země s Rivilumu má Arbihetlisoq velmi vyspělé školství a celkově se obyvateklé zabývají obory jakožto diplomacií, filosofií, pedagogikou, vědou, často i uměním. Děti jsou od narození vedeny k touze vědět, znát a rozumět. Země je spíše demokratického rázu i když jako hlavní vládce je čokoládový vodopád. Občané ho uznávají jako svého boha, protože se říká, že až jeho zurčení ustane, skončí i život tvorů na Arbihetlisu. Důkladným příkladem je kupříkladu Chke-kora. Zatímco vodopád utichá, usínají i tvorové. Jejich životní energie je řízena právě tímto vodopádem.
Jinak každé město, či vesnice mají svou vlastní samosprávu a jejich vedoucí se scházívají v hlavním městě, necelých 50 km. od Biškorských lesů. Podobně jako vodopád jsou váženi jeho knězi. Starají se o les, okolí vodopádu a aby nikdo nerušil klid a rovnováhu. Říká se o nich, že žijí sto padesát let a že to jsou nejchytřejší muži v celém Arbihetlisu. Ženy se kněžkami stát nesmí, mají pouze povoleno být členkami samosprávy obcí.
Jejich světské oblečení je tvořeno z několika plátěných sukní, přes které je vyšívaná tunika, v oranžovo červené barvě. Ovinuti jsou různými pásy, šátky a látkami, to dle jejich postavení. Základním pravidlem ale je mít přes hlavu plátěno kapuci, která zároveň funguje jako plášť. Knězi si nesmí založit rodinu, především proto nesmí ženy dosáhnout kněžského stavu, aby kněze nesváděly.
Jedním z nejposvátnějšího umění, které se na Arbihetlisu provozují, je jednoznačně tanec, trochu herectví a zpěvu, ovšem sochařství, či malířství do této kultury vůbec nepatří. Ovšem tanec je jistým provedením elegance, konzervativnosti a šetrnosti. Tančíse většinou, jak my bychom řekli, moderní tance, takovou tu venkovskou tancovačku můžeme vidět sotvakde. Arbihetlisoqčané mají i zvláštní tanec ke své hymně, která zní takto:
Nyní něco o Arbihetliské zvířeně. Neexistují zde ryby, hmyz ani ptáci, ovšem nahrazují je ta nejpodivnější zvířata. Jedni z nejvyskytovanějších jsou tito:
Plostoun je směsice Zelena, Lišky a Kozy. Kolem krku má jakýsi límec z hlaďounkých pírek. Celkově srst je dlouhá a hladká, bývá smetanově bílá, ovšem to až v dospělosti. V původním stádiu mají nedospělí Plostouni hnědou až rezatou barvu.
Plostouni mají velmi vyvinutý sluch a paměť, své děti tedy neidentifikují podle pachu, ale podle sebemenších rozdílů. Mláďata se rodí jak jinak než při Jikoře a dospívají při konci Nikory.
Plostouni jsou vysoce inteligentní zvířata a jejich nejčastější výskyt je kolem vodopádu. Dají se snadno ochočit a posléze osedlat, lidem poměrně dost věří. Velikostně můžou být tak od jednoho do tří metrů.
Toto je Biškoran. Jeho tělo se skládá z koňské hlavy a jakéhosi ještěřího ocasu. Celé je pokryto drobnými šupinami, které na první pohled způsobují dojem, že je Biškoranovo tělo kluzké. Zároveň je pokryto malými krystalky, které po dobu Biškoranova života vypadávají a zase se obnovují. Jsou mu jakýmsi brněním, ale pytláci ho por ně loví. Samice Biškorana mají místy na těle pírka, kterým se odborně říká "peřové keříky". Biškorani mohou jak plavat, tak běhat, ale jejich přirozený biotop jsou řeky. Líhnou se z vajec nakladených proti proudu, rodiče je po vylíhnutí opouští. Vyskytují se v různých barvách, nejčastěji ovšem v purpurové, růžové a nebo zelené.
Je velmi těžké si Biškorana ochočit, protože jsou plaší a velmi obratní. Jsou to zvířata pyšná a lstivá. Přesto neobyčejně krásná. Jeden drahý kámen je po nich pojmenován, Marotit Biškorský. Jak název napovídá - žije v Biškorských lesích.
Mašon je hlodavec, známý tež jako "andělský". Má dlouhé uši, které mají symbolizovat křídla, nebesky modré oči a když běží, ozývá se jakési zvonění. Sám o sobě je velmi roztomilý a přítulný a tak se stává chtěným mazlíčkem mnoha dětí. Vyskytuje se jen s bílou srstí. Jeho největší aktivita je v noci, nejlínější Mašoni klidně prospí celý den. To je ale vzácný případ. Mašon je náročný především v tom, že potřebuje dostatek pohybu, protože rád běhá a celkově si hraje. V noci, samozřejmě. Přes den jen tak poléhává, případně pocinkává. Není příliš ochočitelný, protože Mašoni bývají natvrdlí. Ve volné přírodě rádi utíkají k vodopádu, kde požitkářsky upíjí čokoládu.
Ovšem nejvzácnějším a nejvážěnějším zvířetem je Gid - Ghi. To znamená svěží květ.
Pokud budete mít velké štěstí (to znamená šance tak jedna ku tisíci), že Gid - Ghi uvidíte, bude to pravděpodobně na vrcholcích rozkvetlých stromů. Říká se, že Gid - Ghi umí mluvit, ale že se ozve teprve, až se objeví prorok, jako se to stalo s Ruk - Mileem (uvidíte níže). Tehdy mu Gid - Ghi řekl: "Dívej se a najdeš. Přemýšlej a zjistíš. Poslouchej a poznáš." ("Eža do gadím. Vimas do áte. Mani do ošé.")
Prorok Ruk - Milee prozřel a zjistil, že úspěch nelze hledat v bitvách. Svůj život zasvětil hledání pravého dobra, až objevil vodopád, který osvětloval záhadná roční období a spoustu dalších věcí. Další část, přemýšlej a zjistíš, pochopil tak, že lidé by se měli vzdělávat a že teprve potom budou "lepší". A poslední větu, poslouchej a poznáš, si vyložil jako pokyn k větší otevřenosti, umění naslouchat, což povede k umění diskutovat, pochopit a uznat.
Říká se, že Ruk Milee mnoha lidem otevřel oči a tak Arbihetlisoq, dříve neprosperující, chudá a malá země nabrala úplně jiný směr, který jí pomohl dosat se k lepšímu.
Za to vděčila Gid - Ghi, který již nikdy nepromluvil. Spekuluje se o tom, že to byl zmutovaný jedinec a že ostatní mluvit neumí, ale kněží a spousta dalších lidí věří na proroctví. Kupříkladu, že Gid - Ghi bude národ varovat, až bude hrozit válka, vodopád přestane téct, nebo nějaká jiná pohroma.
Celkem smutné je, že jsou spory o tom, jestli Ruk - Milee vlastně nebyla žena (tento názor zastávají právě ony), což by bylo v rozporu s tím, že ženy se kněžkami stát nesmí.
Zeměpisné vlastnosti Arbihetlisu
Přestože Arbihetlisoq má svou vlajku, na slavnostech, obchodních cestách a různých takových příležitostech se vyvěšuje pouze erb, na kterém je vyobrazen čokoládový vodopád na modrém pozadí. Na vlajce jsou ale zobrazeny kruhy různých barev a velikostí. Arbihetlisané si říkají "občané kruhů" právě podle vlajky.
Arbihetlisoq se, jak jste již zjistili, nachází na Rivilumu a dělí se na dva kraje.
Připomíná vám ten střed Jing a Jang? To není náhodou, navíc na tmavém bodu uprostřed světlého se nachází vodopád a biškorské lesy a na světlém méstě na tmavém zase hlavní město, ve kterém se scházívají vrchní a knězi.
1. kraj - Číje, vyznačen tmavě modrov barvou - Nachází se na něm Biškorský les a čokoládový vodopád. Zde také při svém cestování Ruk - Milee potkal Gid - Ghi. Lidé v tomto kraji mají podobné vlastnosti, protože je ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí. Bývají to ambiverti, se smyslem pro řád. Mají také jakýsi "ochranitelský syndrom" a nachází se zde nejvíce vědců a pedagogů. Zdejší lidé hodně dbají na rovnováhu, spravedlnost a... a vodopád. Přispěli největším dílem na jeho výzkumu. Takové typické zdejší pořekadlo je "Mysl by měla být jasná a čokoláda hustá." ("Vímo meni ajeri do Sherocina oresi.")
2. kraj - Ríju, vyznačen světle modrou barvou - Nachází se zde hlavní město Ojirma a lidé v tomto kraji mají dobrý přístup k moři. Zdejší obyvatelé bývají introverti s podivným smyslem pro chaos. Zdejší nejčastější povolání je filosofie a diplomacie. Je tu také velké množství uměleckých památek. Zasahuje sem i malá část Biškorských lesů. Tamějším lidovým pořekadlem je "Nejvíce spokojení jsme, pokud máme poslední slovo, zaplatíme poslední splátku a vyjde na nás poslední kousek čokolády." (Žaro chíle ajeri, of wasli rodu zirokon, erejova rodu žigo do rik du hij rodu filt Sherocina.")